Dokument byl vytvořen Komisí odborníků vrchního rabína Francie, sestávající z pánů Lévinase, Touatiho a Vajdy.

1. Odmítnutí křesťanství nebylo nevyhnutelné.
Ve slavné anekdotě babylonského Talmudu Sanhedrin 107b a Sota 47a (tyto texty byly křesťanskou cenzurou upravovány, ale dochovaly se v Chesronot ha Šas a ve vydání Sanhedrinu v edici Adina Steinsalze) je vyjádřena určitá lítost, když se v jedné barajtě říká: „ať vždycky levá ruka odstrčí, ale pravá ruka ať přiblíží, v protikladu k tomu, jak Elíša odstrčil Géchazího oběma rukama nebo Jošua ben Perachja odmítl Ježíše oběma rukama.“
2. Křesťané nejsou modloslužebníci; klanějí se Bohu, který stvořil svět a sdílejí se Židy určitý počet věroučných nauk.

Podrobnosti

Rozhovor se židovským filosofem Shumi Berkowitzem

Toto číslo Revue Společnosti křesťanů a Židů je věnováno pohledu na křesťanství ze židovské strany. Můžete říct našim čtenářům, co si myslíte o židovsko-křesťanských vztazích?
Řekl bych, že vztahy mezi Židy a křesťany jsou dnes v jiné situaci, než v jaké byly v minulosti. Myslím si, že už nepotřebujeme navzájem jeden druhému vysvětlovat, čemu věří Židé a čemu věří křesťané. Nepotřebujeme vést dialog na úrovni seznamovaní se s vnitřním obsahem obou tradic. Domnívám se, že v současné době je nezbytné, abychom my Židé a křesťané, a spolu s námi také muslimové, mluvili o tom, jak mluvíme, tedy, abychom věnovali intenzivní pozornost tomu, jak přemýšlíme a mluvíme o své víře a o víře těch druhých.
Co máte přesně na mysli? Jakým způsobem máme „mluvit o tom, jak mluvíme“?

Podrobnosti

Dějiny židovsko-křesťanských vztahů byly od počátku problematické. Církev se zrodila jako sekta synagogy. Opravdový problém ale začal teprve postupně, zvláště zánikem Ebionitů, křesťanů z judaismu. Ebionité byli židovsko-křesťanská sekta, která původně pocházela z Jeruzaléma. Roku 66–67 přesídlili na východ za Jordán. Ebionité se pevně drželi Mojžíšova zákona. Jeho dodržování pokládali za nutné pro svou spásu. Vedle neděle slavili i Sabat a drželi se i dalších židovských zvyklostí. Apoštola Pavla pokládali za apostatu. Velký vliv na ně měla kumránská sekta, Eséni a gnostikové. Pro pozdější vývoj křesťanské teologie Ebionité neměli větší význam, měli jej však pro islám.1

Podrobnosti

Mnozí vedoucí představitelé křesťanství se dnes už nesnaží nahradit judaismus. Uznávají trvající úlohu židovského lidu v Božím plánu dějin a prostřednictvím jejich vlastního porozumění křesťanské smlouvě chápou sami sebe jako vštípené do živé abrahamovské smlouvy.

Mnozí vedoucí představitelé křesťanství se dnes už nesnaží nahradit judaismus. Uznávají trvající úlohu židovského lidu v Božím plánu dějin a prostřednictvím jejich vlastního porozumění křesťanské smlouvě chápou sami sebe jako vštípené do živé abrahamovské smlouvy.
Křesťané nevidí sami sebe pouze jako příslušníky noachitské smlouvy, ale jako duchovní partnery v židovské smlouvě. Zároveň věří, že Bůh nelituje svých smluvních darů a že židovský lid se nadále těší jedinečnému smluvnímu vztahu s Bohem v souladu s jeho historickými dvoutisíciletými tradicemi.
Židovské a křesťanské teologie už nezápasí na život a na smrt a Židé by se tudíž neměli bát sympatizujícího porozumění křesťanství, které věrně odpovídá Tóře, židovskému myšlení a hodnotám.

Podrobnosti

Podkategorie